Fun fact: Více než třetina letošní sezóny mistrovství světa formule 1 se odjela na okruzích s dočasně vybudovanou infrastrukturou. Představme si to jako místo, kde se závodí maximálně dvakrát do sezóny a po zbytek roku místní asfalt trhají cyklisté, taxíky, MHDčko nebo jacíkoliv jiní držitelé řidičského oprávnění. Takový počet „dočasek“ byl ještě v nedávné minulosti nemyslitelný. Pevná a prověřená infrastruktura v podobě permanentního sportoviště byla přece jen ekonomicky výhodnější.
Rád bych zdůraznil minulý čas. Byla. Formule 1 se aktuálně nachází v situaci, kdy její popularita a ekonomický potenciál umožňuje pořadatelům bourat finanční bariéry, experimentovat a zastavovat provoz v rušných ulicích měst v rozsahu několika hodin až celých týdnů. Není to nic nového, ale vyžaduje to úsilí mnohonásobně vyšší, než když pošlete dvacítku nejrychlejších pilotů světa mezi dvě bílé čáry, které vedou stejným směrem celé roky.
Až doposud se na „dočaskách“ závodilo víceméně v regionech, které permanentními okruhy s dostatečnou homologací neoplývají. V pořádku. Jenže situace se vyostřuje. Francie má dva stálé okruhy, na kterých se může jet formule 1 a Španělsko dokonce čtyři. Přesto se v poslední době stále častěji skloňuje přesun velkých cen na zatím neexistující městské tratě v Nice, respektive v Madridu. Mediálním prostorem nedávno proběhl i plán na uspořádání Velké ceny Londýna. A Britové na to jsou opravdu od lesa. Plánují umístit tribuny na pontony plující po hladině Temže a boxová ulička má mít několik pater.
Znamená to, že se velké ceny vrací zpátky ke kořenům na dočasné okruhy? Závody na uzavřených veřejných komunikacích jsou nedílnou součástí DNA motorsportu, ale situace se oproti začátkům obrátila. Právě v Nice se v roce 1946 odjela první poválečná mezinárodní velká cena a celkem narychlo bylo vygenerováno neskutečné množství nových a rozmanitých tratí vedoucích po všech čertech. Věřím, že si tehdy piloti i diváci nové a neosahané prostředí náramně užívali. Rozličnost je zavedla do městských parků, bulvárů vedoucích podél oceánů nebo dlouhých dálničních tunelů. Jeden ze závodů se dokonce jel i v Benátkách! A to zkrátka proto, že prověřené okruhy byly po válce jednoduše nesjízdné, prodané výrobcům letadel nebo na nich parkovala armádní technika.
Co lze kromě dočasného betonového labyrintu vygenerovat dnes? Rozhodně ne rozmanitost. Ruku na srdce, dokázali byste mezi všemi těmi betonovými panely a vysokými ploty na první pohled určit, zdali se díváte na Strip ve Vegas nebo hlavní ulici Marina Bay v Singapuru? Na protahováky v Džiddě nebo v Miami? Přinést formuli 1 blíž k širokému publiku konzumentů není nic špatného, ale prosím, ne na úkor všech těch krásných okruhů, jejichž duše je protkána automobilovou historií a příběhy.
P.S. Co se týká majstrštyku, primát v projekci městských okruhů drží jednoznačně Spojené státy. Prostě se dokážou s nesnázemi betonových džunglí poprat ze všech nejlépe. Obrubník z kašny plné okrasných květin? Přejezd přes tramvajové koleje? Trať vedoucí v obou směrech přes půl kilometru dlouhý říční most? Ani kapka potu neukápla. A letos to zašlo ještě dál. Dámy a pánové, v Detroitu se rozhodli přemístit závod z ostrova Belle Isle zpět do centra. Profil okruhu s panoramatem korporátních mrakodrapů byl velkolepý. Mnohem velkolepější se ale ukázalo řešení boxové uličky, na kterou tak nějak nezbyl prostor. Takže, prosím pěkně, Detroit má dvě boxové uličky vedle sebe.